Olej na plátně, 55,5 x 46 cm, rámováno, datace 1950, signováno vpravo dole Jan Bauch 1950.
Posoudila a pravost potvrdila PhDr. Rea Michalová, PhD.
Publikováno:
Rea Michalová, Peter Kováč, Jan Bauch, Galerie Art Praha, 2012, č. 134, str. 193.
Obraz Loreta představuje výraznou ukázku zralé tvorby českého malíře, v níž se naplno uplatňuje expresivní síla barvy i typický uvolněný rukopis. Jan Bauch prošel během své umělecké dráhy řadou stylových proměn. Studoval u Emanuela Dítěte, poté u V. H. Brunnera a navštěvoval také grafickou speciálku Maxe Švabinského. Jeho ranou tvorbu ovlivnil poetismus i další dobové směry jako neoklasicismus, kubismus inspirovaný Georgem Braquem či později surrealismus. Zásadní obrat však nastává na konci 30. let, kdy se jeho malba uvolňuje a nabývá na dramatičnosti, přičemž klíčovým výrazovým prostředkem se stává barva. Právě tyto tendence se naplno rozvíjejí i v obraze Loreta. Autor zde nezachycuje architekturu popisně, ale přetváří ji v živý, pulzující organismus. Stavba pražské Lorety se v jeho podání vlní, deformuje a rozpouští v dynamických barevných plochách, které zdůrazňují spíše vnitřní prožitek než věrnou podobu. Typické jsou silné, pastózní tahy štětce a vrstvení barev, jež vytvářejí bohatou, téměř hmatatelnou strukturu malby. Barevnost obrazu je mimořádně intenzivní, kdy dominují syté žluté, zelené, červené a modré tóny, které spolu vstupují do kontrastu a dodávají kompozici pohyb a napětí. V kontextu Bauchovy tvorby lze Loretu zařadit k jeho pracím, v nichž se věnoval městským motivům a panoramatům, zejména Prahy. Právě zde rozvíjí svou typickou syntézu tradice a moderní expresivity.