Olej na lepence, 99 x 70 cm, rámováno, datace 1962 - 1963, signováno zezadu Jiří Balcar.
Balcarovo dílo představuje koncentrovaný projev autorovy informelní fáze, v níž se malba stává především polem pro záznam gesta, struktury a vnitřního napětí. Kompozice je vystavěna kolem centrální, oválně vymezené plochy, která působí jako izolovaný fragment reality, jakýsi otisk či relikt, obklopený temnějším, téměř neprostupným okrajem.
Balcar zde pracuje s výrazně materiálovým povrchem, v němž se vrstvy barvy stírají, narušují a znovu skládají. Do hmoty vstupují rýhy, škrábance a otisky, které evokují stopy lidské přítomnosti, aniž by se kdy plně konkretizovaly. Malba tak osciluje mezi abstrakcí a náznakem znaku, mezi čitelností a jejím záměrným potlačením. Barevnost je redukovaná, založená na zemitých tónech šedi, hnědi a černi, které jsou místy prosvětleny světlejšími partiemi. Tento omezený kolorismus posiluje dojem ticha a soustředění, zatímco jemné akcenty a kontrasty dodávají dílu vnitřní dynamiku. Centrální pole působí téměř jako erodovaný povrch, nesoucí stopy času, paměti a postupného zániku. Typickým rysem Balcarovy tvorby tohoto období je práce se znakem, respektive s jeho rozpadem. V horní části kompozice lze tušit lineární zásahy připomínající písmo či grafické značky, které však zůstávají nečitelné a fragmentární. Tento motiv odkazuje k autorovu dlouhodobému zájmu o komunikaci, jazyk a jejich limity. Celek působí jako uzavřený, vnitřně pulzující organismus, v němž se setkává řád a rozpad, struktura a její narušení. Právě tato ambivalence činí z Balcarových prací počátku šedesátých let jedny z nejpůsobivějších projevů české poválečné abstrakce.