Kombinovaná technika na kartonu, 40 x 25,5 cm, rámováno, v paspartě, pod sklem, datace 1943, signováno vpravo dole Jos. Lada 43.

Opatřeno certifikátem rodiny Josefa Lady

Opatřeno znaleckým posudkem PhDr. Pavly Pečínkové, CSc.

Není mnoho umělců, kteří by s patřičnou nostalgií a dávkou pohádkové nálady dokázali tak poeticky zachytit stěžejní okamžik Vánoc – Štědrý večer. Josef Lada díky svému specifickému výtvarnému jazyku a nezaměnitelným liniím vytvořil obraz českého venkova, který se stal součástí národní kulturní identity. Jeho tvorba, vyrůstající z hlubokého vztahu k rodným Hrusicím, přetavila osobní vzpomínky a pozorování do univerzálně srozumitelného výtvarného jazyka, v němž se realita mísí s idealizací a poezií každodennosti. Ladovy vánoční kvaše zobrazují idylický život na českém venkově, kde se stěžejním námětem stávají zasněžené chalupy, betlémy, svátečně oděné postavy i dětské hry na návsích. Důraz klade na detaily každodenního života, například na realisticky vykreslené roubení domků, dřevěné ploty, nářadí či textury zimního oděvu, které propojuje s poetickým laděním a laskavým humorem. Tyto motivy nejsou pouhou sentimentální vzpomínkou, ale stylizovanou rekonstrukcí venkovského prostředí, jehož řád a rytmus Lada mistrně převádí do výtvarné skladby. Zručností hodnou literárního vypravěče vykresluje Josef Lada situaci, kdy dvojice koledníků vyhrává před oknem jedné z chalup. Scéna odehrávající se v kulisách typické hrusické zástavby je komponována s důrazem na vertikální členění. Výrazný motiv růžového kostela v pozadí, zasněžené střechy a rytmus oken vytvářejí optickou hloubku, která přesto zachovává plošnou stylizaci. Každý prvek je zjednodušen do jasné geometrické formy a ohraničen charakteristickou černou konturou, jež sjednocuje kompozici a dodává jí dekorativní nádech. Barevná paleta díla je sytá, avšak harmonicky vyvážená. Lada využívá kontrastu chladných a teplých tónů, kdy do kontrastu modré zimní oblohy a zasněžených střech staví teplé odstíny dřeva a růžovou fasádu kostela. Drobný detail padajících vloček, rytmicky rozprostřených po celé ploše obrazu, dodává scéně pohyb a kýženou sváteční atmosféru. Kvašová technika mu umožňuje dosáhnout měkkých přechodů a sytých tónů bez ztráty čitelnosti a jasnosti kompozice. V obraze je zřetelná autorova snaha o syntézu idealizovaného a pozorovaného světa, kdy postavy koledníků reprezentují lidský rozměr, zatímco zasněžené chalupy a kostel v pozadí působí jako nadčasový symbol tradice a domova. Tímto způsobem Lada nejen vypráví příběh Vánoc, ale současně vytváří obrazový mýtus české krajiny a jejích obyvatel. Dílo Štědrý den tak představuje vrcholné období Ladovy zralé tvorby, v níž se snoubí jeho osobitá výtvarná stylizace s hlubokým porozuměním pro rytmus venkovského života.