Svoji kultivovanou malířskou fakturou, zvláštní starosvětskou náladou, včetně spíš ukázněného štětcového rukopisu spadá dílo mezi obrazy Radimského raného protoimpresionistického stylu poloviny 90 let. Motiv říčního toku nebo cesty v perspektivně hloubkovém záběru patří k dosti typickým a shledáváme ho již u velmi raných prací, výrazněji pak v letech po roce 1900. Účinek Radimského obrazů bývá dnes spojován výhradně s impresionistickou formulí Claude Moneta, nicméně před příchodem k němu byl ovlivněn i jinými autory, zejména Barbizonci. Odtud pevná stavba obrazu, zajímavý motiv, lyrika a dobově podmíněná náladovost chvíle. Obrazy tohoto typu, jakási autonomní autorská intimissima, sugestivně malované plenéry, tvoří organickou součást umělcovy tvorby a zejména jejího vyzrávání. Na základě těchto skutečností potvrzuji, že jde o ukázku Radimského časné francouzské tvorby, dílo neopominutelných kvalit, pro něž by i mělo být zařazeno do výběrového soupisu umělcových děl.