Olej na dřevěné desce, 13,5 x 11 cm, rámováno, datace – okolo 1912, signováno monogramem CS.

Opatřeno autorovým dopisem.

Carl Spitzweg se řadí mezi nejvýraznější představitele německé malby období biedermeieru, přestože jeho profesní začátky směřovaly zcela jiným směrem. Vystudoval farmacii a v roce 1832 úspěšně ukončil studia, aby mohl působit jako lékárník. Již o rok později se však této dráhy vzdal, a to po vážnějším onemocnění, které si vyžádalo pobyt v lázních. Právě v tomto období se rozhodl naplno věnovat umění. Jako samouk se intenzivně věnoval malbě a zároveň podnikl řadu cest po Evropě, kdy navštívil mimo jiné Dalmácii, Benátky, Londýn, Paříž či Antverpy. Ve svých dílech se Spitzweg s oblibou zaměřoval na všední výjevy z maloměstského života, často se soustředil na výstřední postavičky či romanticky laděné momenty. Stylově vycházel z pozdního romantismu, avšak v průběhu let jeho malba postupně získávala na uvolněnosti a stále více se přibližovala technikám impresionismu. Tento stylový posun lze pozorovat i na obraze Putování údolím, kde je dosud přítomna romantická kompozice, ale práce se světlem a pastózní tahy štětce, které jsou patrné v malbě oblak, prozrazují cit pro novější malířské přístupy. Scéna, zasazená do jemně modelované krajiny, je oživena drobnou figurální stafáží, která dodává celku lidský rozměr a narativní náboj.