Bronzová plastika, 22 cm, koncipováno 1928, autorský odlitek.

Posoudil a pravost díla potvrdil PhDr. Karel Srp.

Publikováno:

Eva Jůzová, Hana Wichterlová, Karlovy Vary, Galerie umění, 1990, s. 16, varianta.

Eva Jůzová, Jan Buchta, Martina Pachmanová, Michal Jůza, Momenty růstu – Sochařské dílo Hany Wichterlové, Galerie umění Karlovy Vary, Galerie výtvarného umění v Hodoníně, Muzeum Prostějovska v Prostějově, 2013, s. 23.

Z posudku PhDr. Karla Srpa:

Jde o prvou plastiku Hany Wichterlové, která zahajuje její obsáhlý přírodní cyklus, jímž se bude zabývat po celý život, ve které se ozývá její zájem o elementární sochařské formy, zejména o ovoid, jenž zastupuje dítě, které drží matka v rukou. Wichterlová ji definitivně provedla v ořechovém dřevě (v. 51 cm), které je dnes ve sbírkách Galerie hlavního města Prahy. Dříve než se k tomu odhodlala, vytvořila sádrovou verzi, ze které provedla několik odlitků (jedna z nich je v Národní galerii). Tento odlitek je autorský, původní, pochází přímo od autorky, nejde o žádný pozdní či novodobý odlitek. Wicherlová se v této plastice dotkla otázky těžiště, břemene a gravitace, vyvolávala dojem tvaru, vycházející z většího tvaru, který je jeho přirozenou součástí, a zároveň se z něj uvolňuje. Hned na začátku své tvorby si dala složitý úkol. Sledovala určitý proces, který byl souběžný se zájmem tehdejších malířů jako byl Foltýn, Šíma, Štyrský a Toyen, s jejichž prací se mohla v Paříži seznámit. Plastika totiž pochází z doby, kdy autorka společně s Vincencem Makovským žila v Paříži a měla možnost poznat tvorbu Constantina Brancusiho, jež na ní, jak sama mnohokráte připomněla silně zapůsobila. I když má tato plastika menší rozměry, vzbuzuje monumentální dojem jak svým oblým tvarem, tak přechodem ze statického k dynamickému pohybu uvnitř společného dvojjediného celku. Lze ji označit za prvé významné dílo Hany Wichterlové po jejím úvodním „štursovském“ figurálním období. Ocitla se jím na pokraji abstrakce, avšak spíše než o ni, ji šlo o spojení vitální energie, čerpající podněty z kosmických sil, z organického elementárního tvarosloví. Wichterlová byla záhy ovlivněná učením Svámí Vivékanandy, které ji upoutalo na celý život. S jeho knihami o józe se seznámila již na počátku dvacátých let. Plastika Torso s vázou stojí na počátku českého moderního sochařství dvacátých let jako jeho předzvěst.